Západ

16. února 2009 v 14:07 | Ettelwen |  Just done

Věděla, že to co dělají je špatně a že by měla mít rozum a zastavit to, ale vlastně vůbec nechtěla. Znali se už z dětství, byli spolu den co den ve škole a dokonce i na střední. Před ukončením se dali dohromady, jenže to nevycházelo a tak zas rychle hledali cestu k přátelství. Povedlo se, byli pro sebe navzájem nejlepšími přáteli. Až na jednu věc.
Stále po sobě toužili.

Nedokázala by spočítat, kolikrát leželi vedle sebe na posteli a příjemně unavení si navzájem vyprávěli o svých momentálních partnerech. Jistě že je milovali, ale zároveň se jim nechtělo vzdát se příjemných společných chvil.

Naprosto přesně si naopak pamatovala, kolikrát Ondru svému klukovi představila. Bylo to jen jednou. Nějakým šestým či snad pozorovacím smyslem přišel na to, co se děje a okamžitě ji opustil. Ne, nedivila se mu, věděla, že to co dělají je špatně.

A jak se říká, boží mlýny melou.. Bylo to sotva pár týdnů ode dne, kdy jí Pavel věnoval Mandy, její vysněnou dogu a rozloučil se s ní už napořád. Náhle zjistila, že bude mít další živý dárek - tentokrát od Ondry.



Pomalu se začalo v pokoji usazovat šero. Rozsvítil lampičku a namířil ji na rýsovací prkno, ale pak si to rozmyslel. Vstal, protáhnul si záda a koutkem oka zaznamenal oranžově hořící západ.

"Když je člověku smutno, má rád západy slunce" vzpomněl si a cestou na balkon postavil vodu na kafe. Zůstal stát na prahu, čekal až se uvaří voda a teprve s hrnkem v rukou se opřel o zábradlí a podíval se dolů.

Jako první uviděl Kláru. Blížila se k hřišti před domem a Mandy vedla nakrátko, aby si zvykla chodit vedle ní. Podíval se s kým to mluví a hrknulo v něm - to je přece - Andy. Zastavily se u přechodu, řekly pár slov a Andy se otočila směrem k tramvajovému pásu. Sledoval, jak se Klářin úsměv mění v zamyšlení, když šla k domu.

Najednou zvednula hlavu a podívala se přímo na něj. Bylo mu jasné, že ví s kým právě mluvila.
Kývnula, jako by mu to chtěla potvrdit.



Seděla v tramvaji a ani nevěděla kam přesně jede. Byla vděčná za předchozí rozptýlení. Musela uznat, že Klára je dobrá společnice. Slíbily si, že se zase sejdou, ale obě věděly, že to tak nebude.

Nemínila se sem ještě vracet.

"Příští zastávka - Provaznická" oznámil strojový hlas.
"Tak vida, k Pavlovi," pomyslela si "možná má ještě tu malou dogu..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama