Obsidián

10. února 2009 v 15:40 | Ettelwen |  Dreams
Hodovní síň. Velká místnost ve středověkém hradě, kamenné zdi, dlouhé masivní stoly a lavice k sezení. V čele místnosti půlkruhový výklenek a v něm podium pro trůn a židle pro hlavní představitele.


Seděla jsem po pravé straně výklenku, zády ke zdi a čelem ke stolům, sledovala jak se vojáci u stolů baví. Byla jsem spokojená se svou úlohou ve vyjednávání míru.

Po celý večer mne bavil muž po mé pravé ruce, diplomat druhé strany.

Byla už pozdní noc a mnoho mužů včetně našeho vůdce bylo unaveno společenskou aktivitou a vínem, když náhle všichni z našich nových spojenců vytáhli dýky z černého obsidiánu.

S bezhlasým výkřikem jsem se nadzvedla ze židle, ale to už i mě jedna z nich projela mezi žebry. Můj společník mě zasáhl přímo do srdce.

Něco co muselo trvat méně než vteřinu se zdálo jako věčnost. Uviděla jsem krev kolem stolů i na podlaze a rukověť dýky vyčnívající ze mě. Zavřela jsem oči a pomyslela na svoje děti, pak je znovu pootevřela a spatřila kouzelníka který se mě svým zaříkáváním pokoušel zachránit. Jeho oči zářily ohnivou modří.

Cítila jsem jak ze mě uniká život, z posledních sil jsem ze sebe dýku vyrvala a oplatila sousedovi stejnou ranou - dýka zajela mezi jeho žebra a ze mě vyšel poslední výdech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saze Saze | Web | 11. února 2009 v 19:00 | Reagovat

oouuh..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama